Yndi Halda - Enjoy Eternal Bliss

(podzim 2005, self-release)
UK ; post-rock

Post-rock je jako kvalitní archivní víno. Laik málokdy plně docení jeho chuť, zatímco znalec si ho vychutnává plnými doušky. A tak je to určitě i s Yndi Halda. Jejich hudba je pro fajnšmekry, kteří si dokážou plným douškem vychutnat každou sekundu jejich dlouhohrajících symfonií.

Pocházejí z Canterbury v hrabství Kent, Velká Británie. Hrají od roku 2001, ovšem až o 4 roky později, na podzim 2005, začali vydávat první náhravku, lépe řečeno EP, s názvem Enjoy Eternal Bliss. Šlo o vlastnoručně vyrobené (i s covery) a vydané album, které rozesílali lidem na objednávku. Poptávka byla ale bohužel tak vysoká, že kapela nestíhala vyřizovat žádosti a tak museli přestat. Tento měsíc se dohodli na spolupráci s labely Big Scary Monsters a Burnt Toast Vinyl, které znovu vydají jejich album v listopadu 2006 v Evropě, respektive v Severní Americe. Bude obsahovat o jednu skladbu více a vypadá to, že se fanoušci dočkají dalšího kouzelného hudebního nástroje doprovázející post-rock - piana!

Záměrně říkám dalšího, protože velmi důležitou součástí osobitého výrazu Yndi Halda jsou housle. Ano, existuje více post-rockových kapel používajících ve svém repertoáru housle (viz švýcaři The Evpatoria Report), ale nikdo to nedokáže tak jako Yndi Halda. Na Enjoy Eternal Bliss najdeme pouze tři skladby, přesto deska hraje více než tři čtvrtě hodiny. Tato pětice britů toho má v sobě totiž hodně a hodně toho vydává svým posluchačům. Melodie hřející u srdce, melodie tak procítěné a tak smutné a přitom je v nich cítit naděje a optimismus. Ne nadarmo někteří říkají o post-rocku, že je to "optimistické očekávání apokalypsy". Představte si jednoduché pobrnkávání po několika strunách, šumění činelů v pozadí a jemný táhlý zvuk rozechvělých houslových strun, a to vše zakončené bouřlivým biult-upem, ve kterém houslové orgie doslova rozbíjejí okenní tabule...

Yndi Halda je výraz pocházející ze starodávné islandské básně a znamená něco jako "Užívej si věčného blaha". Už jen tato skutečnost dodává kapele velmi poetický ráz a možná si řeknete, že je to jen trik, jak nalákat fanoušky. Když ale ona ta hudba takto opravdu působí. Jejich album není k poslechu zrovna jednoduché, kvůli délce skladeb se musí člověk pořádně soustředit, aby si ho dokonale vychutnal. Ale zážitek je poté o to větší. Stačí říct jedno: krása!

Album:
Yndi Halda - Enjoy Eternal Bliss (2005) (60 MB)

Microfilm - A journey to the 75th

(prosinec 2004, Rejuvenation records)
Francie ; post-rock

'Nous sommes de France, nous aimons les films, nous aimons la musique. Et nous aimons les rassembler.' Tak klidně takovým způsobem by se mohli představovat 4 hudebníci (tradiční složení ze 2 kytaristů, basisty a bubeníka) z francouzského Poitiers. A nebo 'nádherné instrumentální skladby se silným post-rockovým nádechem spojené s vysamplovanými rozhovory z francouzských filmů'. Tak by se mohli představovat také.

Je škoda, že taková poutavá hudba je mimo jejich rodnou zem prakticky neznámá. Vždyť i na internetu, kde se obvykle 'nachází všechno', jsem našel pouze jednu jedinou recenzi alba v angličtině (oproti asi 20ti ve francouzštině). Microfilm proto plně splňuje kritérium, které jsem si předsevzal před založením tohoto blogu, tedy představovat podobné kapely. Většina skladeb má vcelku rychlé tempo, takže se není třeba obávat avantgardních vyhrávek ve stylu A Silver Mt. Zion. A citace z filmů nejenže občas působí jako náhražka chybějícího zpěvu, ale především dodávají Microfilmu nepopsatelnou poetickou atmosféru.

Když jsem se ptal jednoho člena Microfilmu, z jakých filmů že to vlastně používají hlášky a zdalipak to má něco společného s číslem 75 z názvu alba, nedozvěděl jsem se prakticky nic. Ano, citace jsou ze starých francouzských filmů a seriálů, ale konkrétně už si už nikdo nepamatuje z jakých. A číslo 75 pouze symbolizuje název domu, ve kterém album nahrávali. Pokud se mezi vámi náhodou najde nějaký velký filmový znalec a podaří se mu filmy rozpoznat, nechť se neváhá ozvat, nějaká odměna ho určitě nemine :)

Ukázky:
Microfilm - Secret Camera (10 mb)
Microfilm - Margaret on the Rocks (7,5 mb)

Hanne Hukkelberg - Little Things

(červen 2005, The Leaf Label)
Norsko ; electronic jazz

Na labelu The Leaf (kde vydávají svá alba mimojiné také třeba ambientní Susumu Yokota, francouzka Coleen nebo dánští představitelé elektronického post-rocku Efterklang) vyšla loni deska této mladé norské zpěvačky. Kéžby také u nás vznikaly podobné projekty jako v severských zemích, které jsou známé svou hudební flexibilitou. Vždyť za jeden rok vznikne na Islandu, v Norsku nebo ve Švédsku tolik úspěšných alb, co u nás za 5-10 let.

Hanne je plně hudebně založená osoba, vystudovala Akademii múzických umění v Oslu, ovládá několik desítek nástrojů a od mala vyrůstala v hudebně založené rodině, která měla velmi blízko jazzu. Ten ji samozřejmě hodně ovlivnil a na tomto albu je to znát.

Představte si originální vokál známé islandské zpěvačky Björk, spojte ho s vynikající schopností hry se zvukem v podání dalších islanďanů Múm a přidejte k tomu zvuky cinkajících skleniček, škrábajících lžiček, vidliček či všelijaké zvuky dětských hraček. Vše zabaleno v lehkém jazzovém hávu a máte Hanne Hukkelberg, máte Little Things. No a pro představu - spolupracovala s krajany Jaga Jazzist a to už je myslím dost přesvědčivé.

Ukázky:
Hanne Hukkelberg - Do Not as i Do
Hanne Hukkelberg - Cast Anchor

Té - Naraba, imi kara kaihou sareta hibiki ha "oto" no sekai no shinen wo kataru.

(21. března 2006, Status Quo Audio Record)
Japonsko ; post-rock

Japonská hudební scéna je obrovská a neprobádaná. Stále se vynořují nové a nové hudební skupiny, o kterých svět mimo Japonsko prakticky neslyšel a velmi často tyto kapely překvapí svým hodně inovativním stylem a vůbec. Není to tak dávno, co jsem si zamiloval math-rockové Toe a už je tady skupina s velmi podobným názvem - Té.

Skupina vznikla před dvěma lety někde v garážích obrovského Tokia. Na oficiálních anglických stránkách se píše, že měli ihned úspěch se svými demo snímky a nahrávkami, stejné úspěchy sklidili i se svým prvním singlem. V roce 2005 vydali na Zankyo Records své debutové album 'Naraba, imi kara kaihou sareta hibiki ha "oto" no sekai no shinen wo kataru.', což v překladu znamená něco velmi složitého, proto se nebudu pokoušet o překlad :). Znalci angličtiny si však určitě leccos vyvodí z anglického překladu 'If that is what is being thought, liberated sound talks the depth of "musical" world.'

21. března pak totéž album obohacené o bonusové skladby vychází na americkém labelu Status Quo Audio Record. A co vlastně Té hrají? Velmi líbivý post-rock bez dlouhého pro někoho zbytečného vybrnkávání. Někdo toto odproštění od zdlouhavých minimalistických kompozicí nazývá neo post-rock. Skladby nejsou nikterak dlouhé, nejdelší má něco přes 6 minut, což sice není málo, ale ve světě post-rocku je to stopáž spíše průměrnější. Té jsou melodičtí a nenudí mě ani po několikátém poslechu. Pozornosti by rozhodně neměl uniknout bubeník, který si v některých skladbách hraje hodně slušně.

Ukázka:
Té - It must be called "Intelligence" if people stop when they realize they are not able to become what they are wishing to be.

Té - We promise with a view to hope, but the reason to "accomplish" what we promised would be fear.

I´d like to...

Co přinést nového na scénu, když má dnes již každý svůj blog, někteří i dva? Má cenu vůbec začínat? A o čem psát, aby to zaujalo?

Tyhle otázky jsem si kladl, když mě popadla už tolikrát chuť začít něco psát a publikovat prostřednictvím blogu. Ale nikdy jsem na ně bohužel/naštěstí nenašel odpovědi. Až teď, alespoň si to tedy myslím. Chtěl bych širšímu internetovému obecenstvu představit některé hudební klenoty a žánry, ke kterým se třeba nikdy nedostanou. Dát jim možnost k poslechu ukázek a v případě zájmu se postarat o dodání celých alb. Především bych chtěl u nás alespoň trochu rozšířit rozvíjející se hudební žánr zvaný post-rock. Ten má u nás minimum fanoušků a je to škoda.

Abych byl upřímný, je to spíš takový test. Dokud mě to bude bavit, nebude problém. Ten nastane, až ztratím chuť a poznáte to jednoduše podle snižování frekvence nových zápisů. Do té doby čekejte zhruba co 3-4 dny jednu kapelku (možná i častěji).

S pozdravem,
Max-Wesslo